Životní setkání a splnění velkého snu
Jak jsem potkal Fantomase (zaslal Petr Hojda)
Vážená redakce MagazínuK. Obracím se na Vás s prosbou o uveřejnění reportáže z prostředí tábora fanoušků na MS v hokeji 2011 v Bratislavě. Redakce všech sportovních deníků i periodik mě odmítly. Protože patřím k Vašim abonentům a tím pádem vím, že publikujete i články věnující se sportu, dovoluji si tedy oslovit s nabídkou Vás. Snad mi umožníte podělit se se stejně smýšlejícími lidmi s mým nevšedním zážitkem!
S pozdravem,
Petr Hojda
V odpověď na Váš výše uvedený dopis mám to potěšení tlumočit Vám, vážený pane Hojdo, stanovisko redakční rady, které Vám udělá jistě radost:
„Přesto, že příspěvek je velice plytký, nabitý banalitami, všeobecně známými fakty a klišé, nepostrádá jistý půvab. Také vzhledem k faktu, že MagazínK. jakožto kulturní revue samozřejmě nemůže opomíjet důležitou součást moderní kultury – fenomén sport (jak vidno z fotografií, v prostředí fanoušků kultura jenom kvete), doporučujeme jej k publikaci.“
Kromě ohraných příběhů o nahatých fandech svévolně vniknuvších na hrací plochu jsme ochotni publikovat v podstatě všecko, tedy začtěme se společně do Vašeho životního zážitku.
P.S. Pokud Vám nebylo ještě 12 let, jak předpokládáme, pošlete nám svoji adresu. K honoráři Vám přibalíme vuvuzelu s logem našeho magazínu.
Takže začtěme se s chutí do Vašeho dopisu:
Vydal jsem se na zápas českých hokejistů do Bratislavy. Vystoupil jsem z autobusu a vydal se směrem na stadión. Když jsem došel k hale, vstoupil jsem nejprve (protože jsem měl ještě dvě a půl hodiny času), do fan-zóny. To je prostor vymezený pro fanoušky. Jsou tam různé možnosti zábavy (stolní hokej, nafukovací hrad a obří hokejová přilba i stan s občerstvením). Tam už bylo plno fandů ze všech koutů republiky, kteří také čekali na začátek zápasu. Všichni už měli výbornou náladu, naši kluci totiž dosud hráli skvěle a dalo se očekávat, že dojdeme na turnaji hodně daleko.
Většina si myslela na zlato. Na tomto místě musím odbočit a pochválit i slovenské pořadatele, zejména mobilní WC byly na to, kolik tam bylo každý den lidí, obdivuhodně čisté.
Že se potom klukům zlato nepovedlo, nevadí. Je to prostě sport, a ten bývá občas nevyzpytatelný a krutý. Právě v tom spočívá jeho krása. Všichni se shodli, a to fanoušci i odborná veřejnost a samozřejmě i žurnalisté, že naši odehráli skvělý turnaj. I mnoho zahraničních fanoušků mluvilo o našem týmu v superlativech. A není se co divit, český hokej má stále ve světě úžasný zvuk a u soupeřů budí respekt! To mi potvrdilo i několik skandinávských fanoušků.
Co mě nadchlo, byla skvělá atmosféra v Corgoň stanu. Skutečný doklad toho, že není důležitá národnost, ale kvalita člověka. A jazykové bariéry také padaly. Úžasný doklad toho, jak je dobré, že jsme v EU. Když je dobrá vůle, lidé si rozumnějí i přes různou národnost. Toho dne to fanoušci různých zemí potvrzovali dokonale. A lední hokej, potažmo celý sport k tomuto porozumění mezi národy rozhodně velkou měrou přispívá!
Většina fanoušků byla také vyzdobená dresy svých mužstev, někteří měli i další věci, jako megafony, klobouky v národních barvách, různé další čepice i pomalované obličeje nebo barevné paruky.
Někteří měli i masky. Když právě přišel Smrťák, začalo se mezi lidmi šuškat, že by snad měl přijít i Fantomas! To je nejslavnější maska mezi českými a troufám si tvrdit, že i jedna z najznámějších masek mezi světovými fandy ledního hokeje. Fantomase nemá nejen kanadská ani ruská reprezentace, ale dokonce ani celá NHL!!!
To bylo pro mě úžasné zjištění, protože to je skutečná fanouškovská legenda. Každý český fanda ho zná z televize. Kamery na něj často zabírají, je to pro ně prostě pojem. A to i zahraniční. Já jsem si nikdy nedokázal představit, že bych se s ním mohl setkat osobně. Byl by to rozhodně veliký zážitek. S napětím jsem vyhlížel ke vstupu do fan-zóny, abych ho nepropásl. Přicházeli stále noví a noví fanoušci české reprezentace, ale Fantomas nikde.
Moje napětí sílilo a začal jsem se obávat, že už nepřijde. Netroufl jsem si ani odejít na WC, abychom se neminuli. V tom to však začalo v davu šumět, vznikl jakýsi neklid. Spousta lidí vyběhla od stolů na cestu vedoucí do haly. Učinil jsem tak také, v předtuše, že to bude Fantomas. A šestý smysl mě skutečně nemýlil, protože v tom jsem už zahlédl charakteristickou masku ze zadu. Nečekal jsem nadarmo! Spěchal jsem, abych Fantomase viděl i ze předu.
V té chvíli jsem byl opravdu šťastný, protože s tím jsem vůbec nepočítal.Takové setkání nepřichází každý den, troufám si tvrdit, že třeba pouze jednou za život. O to je cennější. Byla to krásná odměna za to, že jsem vážil tak obrovskou cestu. A mohu potvrdit, že Fantomas je skutečně obrovská osobnost. I když je to skutečná celebrita, není to arogantní nafoukaná primadona, jak to známe například u hvězd pop-music nebo dalších. O politicích ani nemluvím. Ochotně se fotí i objímá se svými fanoušky.
Podal mi ruku a něco říkal, asi reakci na můj pozdrav, ale přes masku jsem mu nerozuměl. I tak to však byla veliká čest! Potom už se dal na pochod obklopen svojí suitou. Po chvíli mě napadlo, že je obrovská škoda, že jsem si zapomněl říci o autogram. Krásnou vzpomínku by to ještě umocnilo. Ale i tak to byl úspěšný den, navíc, když naši kluci vyhráli:-))))
Vážený pane Hojdo,
když jsme přemýšleli, jak Vám poděkovat za velice milý a zajímavý příspěvek, rozhodli jsme se, že naše redaktorka Klobása se vydá za Fantomasem a požádá jej o autogram se speciální dedikací pro Vás. Fantomas trval na tom, že na znak hlubokého vděku za Vaše krásné vyznání se Vám podepíše takříkajíc v nadživotní velikosti nedaleko naší redakce tak, aby se i ti, kdo nečtou MagazínK., mohli přesvědčit, kterak si Vašeho milého zájmu váží.
Fantomasova zdravice P. Hojdovi
