Piss-fotbal
Mundial 2010
A je to tady – Mundial odstartoval! V Jižní Africe se už rozcvičují nejlepší plejeři celého světa, aby si to rozdali o překrásný pohár. V hospodách se samozřejmě o ničem jiném nemluví, v televizi se nic jiného neladí. Není vroucnějšího citu, než fanouškovo srdce bijící před televizí pro svou vlast. Ale fandovství má jako každý chleba dvě kůrky. Infarkty přímo v hledišti, náhlá úmrtí před obrazovkami. Zoufalství, beznaděj, sebevražedné myšlenky. Opravdový fanoušek takové pocity zažívá i několikrát do měsíce. Pokud jeho tým zrovna postihla herní krize, potom i několikrát do týdne. Dokonaných sebevražd je víc, než byste čekali. Zejména v jihoamerických zemích je pro masy chudých fotbal jedinou životní realizací, a tak oběti tam mohou být i ve druhém táboře. Vzpoměňme na kolumbijského fanouška, který musel pomstít statisíce svých zhrzených kolegů a zavraždit neúspěšného exekutora penalty a tím pádem strůjce vyřazení své země z MS ihned po jeho návratu. U nás je to zatím klidnější. Že ligovým rozhodčím tu a tam přijde výhružné rekomando je celkem pochopitelné. Na vyšších úrovních si to s nimi rozezlení diváci nemohou vyřídit ručně na férovku rovnou po zápase, jak je běžné v nižších soutěžích. A nemusí zrovna stříkat červená, většinou to spraví propíchané gumy u Favorita a za hodinku v hospodě u pivka už je všecko zapomenuto. Prvoligový fanda to má s uvolněním stresu a frustrace z nespravedlnosti spáchané na svých miláčcích mnohem horší. Skandováním „Čérná svině, čérná svině, čérná svině…“ si uleví jenom částečně. S neustále zpřísňovanými bezpečnostními opatřeními je už téměř nemožné na mrsknout na pažit pár šutráků nebo flašek od piva. Když už dojde k do nebe bijící křivdě, přispěchají naštěstí na pomoc média. Jenom si vzpomeňte na holohlavého soudce Collinu, tehdy považovaného za světovou špičku. Dovolil si proti našim klukům písknout (zcela oprávněně regulérní) desítku v poslední minutě, když my už 89 minut s Holanďany drželi bezbrankovou plichtu. Nebýt jeho podrazu, měli jsme bod do tabulky! Na paškál si ho tehdy vzaly veškeré tiskoviny i televizní komentátoři. V krizových situacích se národ Čechů umí vždy semknout! Taková nespravedlnost! Taková křivda! Na chudáky Čechy si ve světě každý troufne! Žabožroutům nebo skopčákům by si tohle fouknout nedovolil, srab jeden špageťáckej. Tak mu v Čechách všichni dali pořádně sežrat aspoň tu jeho lebku. Ha, ha, ha, háá! Potupení vlastenci si s Bleskem, sportovní redakcí České televize & spol. dosyta vychutnali fóry na rozhodčího plešatost a národu bylo za pár dní zase fajn.
Ale nemyslete, že jsem nějaký zapšklý paprika, co ze zásady nečte poslední stránku novin, natož aby si občas zabroukal: „Zelená je tráva, fotbal to je hra, a ten míč kulatý, věc je záludná, tak jén sé s níím hochu né-pá-rej, ostrou ráá-nou, góly rozdávej…“ Rád pozoruju a poslouchám strakatou masu pomalovaných obličejů, masek a důmyslných kostýmů, polonahých snědých Jihoameričanek, vlajek, transparentů, dresů a šál vlnící se ve vřavě bubnů, trubek či řehtaček; na záplavu konfet a barevných papírků snášejících se na trávník za doprovodu dělobuchů a barevných efektů dýmovnic, to vše zaklenuto posvátnými chorály, které se nesou kotlem jak tajemná píseň Vontů. Že to sem tam odnese pár plastových sedaček, autobus hostujícího mužstva a někdy i hlava policajta? Nejsou snad na světě mnohem horší polízanice?
Stává se už pěknou tradicí, že čeští hospodští montují během největších svátků fotbalu do pisoárů vtipnou zábavu pro ty, kteří si musí odběhnout od velkoplošného plátna. My chlapi si tak můžeme protáhnout všecky zdřevěnělé údy a na vlastní kůži poznat něco z atmosféry penaltového rozstřelu. Fanynky se ke své škodě musí po vyčůrání proskočit na chodbičce anebo před hospodou. Na ně zábavní průmysl zatím nemyslel. Není však všem dnům konec! Feministky už prosazují do výroby nejrůznější porichtunky, které něžnému pohlaví konečně v rámci zrovnoprávnění umožní močit vstoje, aniž by se pobryndaly. Kdo ví, možná už během příštího šampionátu budeme sázet pisoárové góly bok po boku společně s babama. (Jenom aby nás nevykleply, to by byla ostuda.)
Každá generace má své fotbalové hrdiny. Začalo to Františkem Pláničkou, Tondou Pučem a Pepi Bicanem, pak přišla čilská jedenáctka vedená duklákem Pepíkem Masopustem, Sparťani měli Andreje Kvašňáka, Slávisti zase Frantu Veselého. Ivo Viktor a Tonda Panenka zařídili Bělehrad. Další fotbalový básník Láďa Vízek a bouřlivák Honza Berger přivezli zlato z moskevské olympiády. A my nejmladší, pojďme si společně připomenout ty šťastné chvíle posledního vzmachu našeho nároďáku na přelomu milénia:
Obě jedenáctky nastupují…
Hóší do toho! Hóší do toho! Hóší do toho!
My chceme gól! My chceme gól! My chceme gól! My chc…
Góóóóóól! Góóóól! Je tááám!!!!
Už je to tady! Už je to tady! Už jeto tady!
Hónza Kóler, tlesk tlesk –tlesk tlesk tlesk tlesk! Hónza Kóler, tlesk tlesk –tlesk tlesk tlesk tlesk! Hónza Kóler, tlesk tlesk – tlesk tlesk tlesk tlesk!
Čéší do toho! Čéší do toho! Čéší do toho!
Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech!
Éšťéé jeden! Éšťéé jeden! Éšťéé jeden! Éšťéé…
Góóóóóól! Góóóól! Je tááám!!!!
Pável Nédvěd, tlesk tlesk – tlesk tlesk tlesk tlesk! Pável Nédvěd, tlesk tlesk – tlesk tlesk tlesk tlesk! Pável Nédvěd, tlesk tlesk – tlesk tlesk tlesk tlesk!
Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech! Kdo neskáče není Čech!
Hóší děkujem! Hóší děkujem! Hóší děkujem! Hóší děkujem,
…země čéheskáá, dómov mů-ůůj, země čé-heská, dó-móv můj…Uááááááááááááhááááááááháááááháááááááhááááááháááááááááháááááááááá!!!!!!!!!!!!!
Tlampač: Právě skončilo utkání Česká republika – San Marino, konečným stavem – dva! NULA!!!
Jóóóóóóóóóóóóóó!!! Místři! Místři! Místři! Místři! Místři! Místři! Místři! Místři! Místři!
A máš ho v šibenici, vole.